Na Montessori lekce můžete zajít i s těmi nejmenšími, kde po celou dobu zůstávají i rodiče. Dítě si obvykle hraje na svém koberečku, který ohraničuje jeho pracovní prostor. Do toho mu jiné dítko může vstoupit jen tehdy, když mu to váš drobeček dovolí, a naopak. Děti se tak učí obdivuhodnému respektu, který možná v dnešní společnosti trochu chybí.
Dalším pravidlem je s něčím si hrát a něčemu se věnovat, ale jakmile už hračku nepotřebuji nebo nechci, uklidím to na původní místo. Jen tak si to mohou půjčit ostatní a hračka je tu pro všechny. Ptáte se, jestli je možné, aby tyto principy takhle maličké dítě pochopilo? Odborníci se shodují na tom, že ano, a praxe rovněž mluví ve prospěch Montessori výuky.
Perfektně promyšlená je i „skladba“ dětí na lekcích. Obvykle se snaží držet tzv. trojročí, to znamená, že s dětmi, kterým jsou dva roky, už tu jsou jen děti, kterým jsou tři nebo čtyři roky. Mladší se od těch o něco starších učí a ty starší si vyzkouší, jaké to je být těmi zodpovědnějšími a zkušenějšími v kolektivu.
Rozeznat dobro od zla nebo chovat se podobně v soukromí i na veřejnosti. Jak vychovat z dítěte čestného človíčka? I o tom jsme už psali.