Pomoz mi, abych to dokázal sám

ANEB ZAHAJTE MONTESSORI VÝCHOVU UŽ DNES.

Možná už jste o výchově a vzdělávání ve stylu Marie Montessori něco zaslechli, ale nejste si jisti, co to vlastně je a proč by vás to mělo zajímat. Díky tomuto stylu výchovy a učení můžete své dítko už od útlého věku vést ke svobodě, ale i dodržování řádu.

Místo školky lekce, pár pravidel a obdivuhodný respekt

Ve společnosti se o Montessori pedagogice mluví spíš v souvislosti s prvním stupněm školní docházky, ale začít s tímto způsobem výchovy můžete už mnohem dřív, klidně i od 1,5 roku!

Jak to může vypadat?

Na Montessori lekce můžete zajít i s těmi nejmenšími, kde po celou dobu zůstávají i rodiče. Dítě si obvykle hraje na svém koberečku, který ohraničuje jeho pracovní prostor. Do toho mu jiné dítko může vstoupit jen tehdy, když mu to váš drobeček dovolí, a naopak. Děti se tak učí obdivuhodnému respektu, který možná v dnešní společnosti trochu chybí. 

Dalším pravidlem je s něčím si hrát a něčemu se věnovat, ale jakmile už hračku nepotřebuji nebo nechci, uklidím to na původní místo. Jen tak si to mohou půjčit ostatní a hračka je tu pro všechny. Ptáte se, jestli je možné, aby tyto principy takhle maličké dítě pochopilo? Odborníci se shodují na tom, že ano, a praxe rovněž mluví ve prospěch Montessori výuky.

Perfektně promyšlená je i „skladba“ dětí na lekcích. Obvykle se snaží držet tzv. trojročí, to znamená, že s dětmi, kterým jsou dva roky, už tu jsou jen děti, kterým jsou tři nebo čtyři roky. Mladší se od těch o něco starších učí a ty starší si vyzkouší, jaké to je být těmi zodpovědnějšími a zkušenějšími v kolektivu. 

Rozeznat dobro od zla nebo chovat se podobně v soukromí i na veřejnosti. Jak vychovat z dítěte čestného človíčka? I o tom jsme už psali. 

Pomoz mi, abych to dokázal sám aneb Kdo byla Marie Montessori

Italská pedagožka a vědkyně, která žila na přelomu 19. a 20. století, se do dějin vzdělávání a výchovy zapsala vlastním postupem, jak dětem vštípit pravidla, disciplínu, ale zároveň jim ponechat spoustu svobody. Velký důraz je kladen na rozvíjení samostatnosti dítěte, což vyjadřuje známé motto „pomoz mi, abych to dokázal sám“. 

Dalšími pilíři tohoto vzdělávacího směru je například spojení duševních a fyzických činností, třeba práce rukama a manipulace s věcmi, pracovní místo bez zbytečných vzruchů nebo samostatný výběr toho, čemu se dítě bude věnovat. Mělo by poznávat a objevovat věci ze skutečného světa, ne abstraktní věci nebo pilovat dovednosti vytržené z kontextu života. A především by se mělo zabývat tím, co ho zrovna nejvíc zajímá.