Nejdříve dobrá zpráva. Některé studie ukazují, že ještě před prvním rokem jsou děti schopné soucitu. Pláčou, když pláčou ostatní, a smějí se, když se smějí i ostatní. Dvouleté dítě už dokáže utěšovat druhého. Stará se o kamaráda, kterého něco bolí, nabízí svou oblíbenou hračku plačícímu sourozenci nebo se ochotně podělí o sladkosti s ostatními dětmi. Vědci proto věří, že dvou a tříleté děti mají přirozenou schopnost empatie či altruismu.
A teď ta špatná. Kolem čtvrtého roku už děti vědí, že lhát, schválně ubližovat druhým ani krást se nemá. To ale ještě neznamená, že alespoň jednou nezkusí oklamat své rodiče, aby pro sebe získaly nějakou výhodu. V tomto věku děti začínají vnímat, že i ostatní mají své pocity a záměry. A s tím jde ruku v ruce zjištění, že špatné chování může představovat mocný nástroj.
